Hluboko ve mě leží tvůj smích

Byla bych hloupá zapomenout

(a já ani nechci)

leč zapomnění číhá, pařáty chce zatnout -

- však úsměv tvůj přetrvá, nosím ho v srdci.

Tak daleká jsou rána s tvými hlasy

bez tebe soužím se, máčím ve vlastních potocích (slz)

a vzpomínám (jak noc černou měnili jsme v nach)

když mé prsty bloudily při milování tvými vlasy

s vůní hlubokých lesů a chladných tůní

(kam pokaždé se ztrácím)

jak tvé oříškové oči objímají

mou duši když bojím se že zmizí.

A i když topím se ve známých vodách

(a ty víš jak mne vyprostit)

někdy hluboko dlouze a nekonečně padám

leč nenechám si pomoci.

Miluji tě - jsi to nejdražší co znám!