Okouzlen

Prvně jsem spatřil ji, jak kráčela polem

a dodnes si vzpomínám na zvláštní ten čas,

jen zlatý žita lán vlněl se kolem;
a mokrý i suchý byl ten tajemný klas

zřím, kterak letní déšť stékal jí po břiše
a ve žhavém slunci jí leskly se boky;
tak ladný pohyb, však bloudila bezduše,
zpod víček jí slzy, jak bolely kroky

pláč teskný zněl krajinou na všechny strany,
však její krása mi brala dech;
viděl jsem z žita růst bodláčí lány;
je to snad anděl? sveze mě na křídlech?

vím, svítilo slunko, přec kolem mě stíny;
pro její ňadra jen nesmím tu stát!
pozdě je, ruce se derou ven z hlíny
a k sobě táhne mě pekelný kat

ten pohled nejhezčí mou je teď smrtí;
pro její klín nejvyšší zaplatím cenou;
snažím se o slova, ač její vlasy mě škrtí
"Rusalko, staň se mou ženou!"

...
A tep se zastavil, když řekla nejkrásnější z žen:
"Má lásko, je to jenom sen.."