Sebelítost

Sebelítost

Ten strach, když opět svítá
když povstane další den.
Srdce úzkostí se svírá,
oči černé jako sen.

Život je jen mýlkou s kapkou vína,
někdo pokouší se ještě prát.
Však samota je mrazivě tichá,
nevrátí už zpátky čas.

Památky není po pulsu a vítr fouká,
nikdo si už nevěří.
Stud přísluší k jeho slokám,
jak k němu lidé někteří.

Život je jen mýlkou s kapkou vína,
někdo pokouší se ještě prát.
Však samota je mrazivě tichá,
nevrátí už zpátky čas.

Sletěla jsi z hůry,
Pán Bůh tě snad požehnal,
ale otravují tě můry,
já se také jednou stal.

Už nevrátí se jitra,
kdy básně jsem ti psal,
možná ani zítra
nepotkám tě, jak jsem znal...