Plamínky

 

V moři slz rozpustím se jistě,

jen čekám, kdy bude to „příště“.

 

Dýchám jen pro Tebe a s Tebou

nohy i duše mě zebou.

 

V noci bdím a ve dne spím,

největším pokladem jseš mým.

 

Jsi Slunce i naděje mého bytí,

bez Tebe smysl ztrácí mé žití.

 

Ač blízko, pořád v dáli,

přeji si, abychom jen společně se smáli.

 

Uschnu tady jak růže květ,

dražší jseš mi než celý svět.

 

Jsi jak voda živá,

vedle Tebe i Eiffelovka, je křivá.

 

Beznaděj je jistá, naděje nejistá,

má láska k Tobě však čistá.

 

Drží mě jen naděje a vzpomínky,

naší lásky plamínky.