Noir

Potemnělý bar, plný opuštěných lidí

hledajíc lásku po lokálech a pouťových atrakcích.

Jednooký barman jenž své oko ztratil při hře o důjstojnost

a zjizvená servírka, no možná děvka,

která nedokázala odpouštět lidem co jí milovali.

Milovali tak moc, že pod nuselským mostem

jsou patrná rudá mista ve tvaru srdce patřící té odporné ženě.

Lampičky, žárovky, řekněme 60W. s vínovým pláštíkem

místy propálených, at už od cigár, nebo třeba od včerejšího vzplanutí vášní

jednoho muže s druhým, který mohl být i žena.

Na podiu klavír, jehož klapky téměr neexistují,

kytarista s kytarou se dvěmi strunami

a zpěvák, který kouří 120 doutníků denně, aby zaplnil kouřem místo vyhrazené pro duši.

Nikdo tu nemá duši, duše sedí v protějším hotelu.

Hotelu kde se podává kaviár a pijí nejdrašší vína, která svět mohl spatřit.

Ale v našem baru je smutno,

všichni tito lidé, tyto prázdné figurky, tu budou sedět......

dlouho? krátce? netuším

záleží na tobě.