V průsečíku našich citů

v průsečíku
našich citů
kde plamen vášně
kdysi vstal
tam já denně
chci se vracet
bych lásku
nikdy nezmeškal

z plných plic
ten oheň dmýchat
neb zima
krouží opodál
a nedovolit
nikdy mrazu
aby ten žár
spolykal

vždyť na světě
nic horší není
než osamělý
v ledu stát
tak s pokorou
a odhodláním
budu denně
přikládat