Nenaplněná

Snad jsem jen blázen posedlý,
co u ohně marně dřímá,
co v myšlenkách snad po stý,
vkládá ti hlavu do klína.

A snad jenom pro pár chvil,
kterých mu jest tu dopřáno,
jen aby věděl že snad žil,
a slyšel tvoje ano.

A když se vítr otočí,
jak skála pevný kráčí,
když dívám se ti do očí,
jen pro pár chvil, to stačí.

Pak zas půjdem o dům dál,
kde marně cesta končí,
okamžiku toho já se bál,
když se semnou loučíš.

Pak zbývá mi jen věcí pár,
když zřím modravé nebe,
a je jedno jak jsem stár,
v srdci jsem stále u tebe.

Tak nezapomeń krásko má,
někdy se věci prostě stanou,
přestože každý tohle zná,
já jenom doufám - nashledanou.