Když Váhy převrhnou poháry s vášní

Jako by zastavil se čas,
a hodiny odbíjí půlnoc tajemnou,
jako bylo by to v každém z nás,
když Váhy převrhnou
poháry s vášní...

Jako zastavil by se čas,
jako přestal by se točit svět...
to, cos nikdy nezažila najednou znáš nazpaměť...

Jako když topíš se, a břeh je daleko,
jako když vymaže ti všechny myšlenky
jako když zastaví se den a zůstanou jenom plamínky
vášně...

Nekonečná hloubka , tolik spalující,
nekonečná temnota a přesto vánek něhy vanoucí
až k rakouským Alpám...

Jako srdeční zástava, když čas kolem tebe plyne,
ale ty jej nevnímáš...
tolik zvláštní nálada, tam v srdečních hlubinách...

Jako zastavil by se čas...když oči do sebe pohlédnou
jako bylo by to v každém z nás...byť chtěli jsme to přehlédnout

Jako emoční bouře, když venku strhla se vánice štěstí
jako písečná bouře, když venku pučí jarní listí
pod vrcholky Alp...

Sněhové vločky zavítaly do údolí,
a mě vlevo na hrudi trochu bolí...
když si vzpomenu

jako zafoukal by vítr a zpustl déšť zlatý,
jako zavítal by sníh a přivanul nám štěstí...

Když prohání se sněhové vločky v básni,
když v jednom pohledu se převrhly poháry s vášní...
v jednom pohledu...