Cesta

Tou cestou, co chodil jsi domů sem ke mě, 

jednou snad třeba půjdeš zas,

a třeba budeš zas hladit mě jemně, 

uslyším Tvého srdce hlas.

Každá má část jen po Tobě touží,

nikdy to nepřestane,

třeba zas jednou si Tě vyslouží,

a srdce Tvé roztaje.

Je to jen sen, co se mi zdává,

za bezesné noci.

Tak jako voda, co teče, ta dravá,

po suchém měsíci.

Dnes spát se mi nechce, u okna stojím

a zase vyhlížím Tě.

Tu cestu zapomněls, trochu se bojím,

stejně dál MILUJI TĚ!