Kříž nad láskou

Mříž v okně jako nad láskou kříž,
lásko, ty ke mně snad patříš…
Či snad jsi trest, co trýznit mně má,
když nejsi můj a já zas tvá?

Proč mé srdce touží po tobě jen,
a myslí, že zná tebe
víc než se může zdát?

Jenže, to mi nepomůže,
já umírám, ať tak či tak,
tělo či duše, co z toho
zahyne dřív…

Již nad sebou vidím hlínu a kříž,
proč nejsi se mnou jen, kéž o mně sníš…
Víc než ty, zlá předtucha je mi blíž.
Jsi ten co… Ty mi ublížíš!

Osudu ruka svírá svou hůl,
do srdce udeří mně dřevěný kůl.
Když po lásce žízním,
Čas tím promarním?

Kdo už mně pochopí,
kdo slz mně zbaví,
sejme mi okovy prokletí,
snad již mně ze sna někdo probudí…