ZLOMENÉ SRDCE

Svou lehkou nožkou bosou

vcházím do tvých snů
večerní rosou
nemáš ani zdání,
co skrývá duše víl
i kdybys tisíce let žil
kolik je snů a kolik přeludů,
zvoucích k milování
kdybys tu jedinou noc se mnou byl,
nevzpomeneš jiných
co vejít tobě do mých snů ti brání ?
Nemají víly duši, snad ?
to nutí k pousmání
kolik je příběhů a kolik osudů
teskno ti bude,
až s tebou nebudu
když červená se den
a nad lesem mlha stoupá
noc je skoupá na slovíčko
podívej - den vchází tiše,
jako sen
noc tlačí do kouta
a svítání?
Nebrání milování

Tak usínej,
má lásko znavená
vílí nožky zlehka odnáší přeludy i touhy
snad sen to byl pouhý....
tak,co bolí v hrudi, když se budím ?

To střepy srdce zlomeného
jak křídel anděla kamenného

na oltáři lásky