Pro tebe, má neznámá

Sedím vedle tebe, neznám tvou tvář,
přesto však vím, že máš svatozář.
Sedím vedle tebe, snažím se mluvit,
kéž bych se mohl, k tvému tělu tulit.

Bavím se s tebou, však neposlouchám slova,
jen vidím tvou krásu, znova a znova.
Kéž směl bych ti alespoň polibek dát,
neznám tě, přesto mám tě moc rád.

Vidím tvou tvář, poznal jsem tvé oči,
když budeš chtít svézt, stane se ze mě kočí.
Až odejdeš od stolu, vše krásné skončí,
snad nebudeš dívka, která se nerozloučí.

Zlomíš mi srdce, jestli se otočíš zády,
nikdy snad neuvidím tvé údajné vady.
Jestli však odejdeš… bez jediného slova,
budu se věšet, pořád a znova.

Ale oba stejně víme, že odejít musíš,
že jednou mé srdce dobýt zkusíš.
Oba ale víme, že budeš spěchat domů,
že pro tebe přežiju, jak zvěř, i sto honů.