Sonet o lásce

Láska je květina, vyrostlá v údolí
jak tůňka u lesa, něžná a čistá
zlehka tě obejme, a někdy zabolí
každý můj vlas se z ní zbělat chystá.

Vzpomínka na tebe v hlavě mé zápolí
možná že pozměním jména i místa
však kroky, ty míří směr k blízkému okolí
tím jsem si u tebe zcela jistá.

Bolest co dotkla se, odešla Bůh ví, kam
zdravím svůj osud a neplýtvám slova
zdařile držím si vysněný cíl.

Tu vášeň v srdci si cením jak drahokam
a slza zklamání pod vlasy se schová
snad čeká mě ještě ujít sto mil.