Lampa

Přišla jsi ke mně,
ale v zámku nebyl klíč.
Sedla sis vedle,
nestalo se nic.

Seděli jsme venku
a ptát se na sebe se báli.
V tom tichu,
tvé vlasy vlály.
A dále nebylo nic.

Chtěl jsem být Romeem,
kleknout a vědět co říct.
Strachem jsem přepaden,
beru to jak hřích.

Nechci být Petrracou
a jenom toužit.
Psát sonety pod dekou
a jen slepě bloudit.

Teď musíš jít domů
a já se bojím nesetkání.
Budu se modlit k bohů,
ať přijdeš aspoň ve spaní.

Ukazuješ mi kopec,
na něm je starší dům.
Abych večer utek',
ale předtím hodil kost psům.

Dokud lampa svítí,
tak žiješ tam.
Chceš však mě u sebe míti,
proto přijít mám.

Když zvony k ránu zněly,
sny vyplašily záhy.
Svůj úkol splnit měly,
pro všechny kmány.

Vstávám, běžím ven,
je tu ten kopec,
Nebyl to pouhý sen,
co by prodal kupec.

Na tom kopci dům,
na věži domu lampa.
Lampa vyrazila dech můj,
Chvilku visela a náhle spadla...