Na chvilku

Ještě jednou zabořit nos
a nadechnout se té tepající vůně.
A smět se dotknout
a pod konečky prstů
cítit jak neúprosnou stopu zanechává čas.

Ještě jednou vidět v tom šedém světle
všechno to, co jsem si půjčila
a budu muset vrátit.
A bude mi to spočítáno.

A když tě pak mám na prsou,
spícího jako dítě,
chtěla bych tě přivinout.
A vím, že nesmím.