Byť si myslíš, že nás všechny oklameš...

Anotace: Ukrývat vlastní city před okolím je těžké, ale ještě těžší je ukrývat je sám před sebou...

Jsi tichá mořská hladina,
pomněnka, jež v nitru tančí.
temná mořská hlubina,
srdce, které marně lační...
po hladových polibcích...

Jsi v zápalu vášně řečená věta,
kaňonem proudící mlha a déšť
Jsi v srdci vyrytá stopa,
od níž již není cesty zpět...

již není...

Jsi tichá mořská hladina,
co bouří se rozohní.
Jsi hrdliččin vánek něžných slov,
jsi prach, jsi kámen, ortel nebo kov...

očí zkrápěných slzami...

Jsi tmavá jako barva noci,
jsi poutník, co bez pomoci,
hledá vlastní cíl...

jsi rovná, a přesto strmá,
jsi poušť i čistá studna,
z níž city pramení...

jsi a možná nejsi,
možná jen snem navždy zůstaneš
Jsi láska, byť si myslíš, že nás všechny oklameš...