Až slunce zapadne rudě zářící
nad zemí z kapek korálových čepelí
tehdy budu tak neskonale, drze nesmělý
řeknu ti že jsi mou múzou, světicí
Tehdy políbím tě na rty horké tak,
že Ďábel bál se, že spálí si prst
pohladím po kůži jemné jak květů růže hrst
přivoním k vlasům, kam vpleten je vlčí mák
Jsi tak krásná, tak svůdná, Afrodita
já blázen když slibuji lásku svou
staň se navždy nebo nikdy mou
nechi tě vidět a ztratit jak motýla
Slib ti dávám jen a jen z důvodu toho,
že nevěřím, že by mohlo se stát
že nad zemí východní slunce bude zapadat
neslibuji však na toto mnoho
Ty jsi Afrodita, bohyně lásky a krásy
Ty mohla bys sluce svést
a k východu západem ho vést
a já bych už nemohl utéct ti asi