Žalostné Amen

Přes mříže doléhal dusot kopyt

bílých koní

Skrze tmavou záclonu prosvítaly bílé paprsky

měsíce

Když seděla jsem a tys mě hladil,

hladil a líbal na líce...



Přes zámek na dveřích

byly slyšet rány,

jako když do srdce se ti někdo dobývá,

než však byly vyslyšeny,

hold vzdala smutná hodina,

tobě "hrdino" !!



Hrdina býval kdysi zdatný

v boji i slově mluveném...

Když však nastaly lásky časy

utíkal...............jako zbabělec



Kde že jste vzali hrdinství,

vy muži blízkých velehor?!

Když při představě manželství

dech váš tlumí věčný "egochór"...



Kde že jste vzali jistotu

sílu a rytířskou chrabrost

Už dávno není středověku,

ze cti stala se zbabělost...



Až zase tu v řadě budete stát

a očima uhýbat od lásek svých...

To nad vámi bude meč držet srdeční kat,

oltář srdeční, kdy utopíte se....ve verších



Ve vlastních dlouhých sebeklamech

a hře na chrabré hrdiny.

Však nebude nikdy minuty klidu,

sekundy lásky...jen žalu hodiny...



To vaší vinou dívčí srdce brečí

a na kapesníčku s monogramem...

jen tiché smutné řeči

a poslední žalostné Amen



Žalostné Amen