Bílé závoje rána

Přál by sis běžet až dojdou ti síly,

za ní se rozběhnout každičkou chvíli...

U zámeckého parku spolu tiše stát,

pod hvězdnou oblohou se milovat...

Hladit ji po vlasech a slíbat ze rtů hřích,

držet ji v náručí a chránit....vždyť víš

V tůni si těla smočit a v zápalu vášně

se do očí vpít

Však bílé závoje rána tě do světa vrací

To, když zpívají ranní ozvěnu první ptáci

A ty víš, že byl to jen sen...¨