Záblesk

Když po dlouhé době mračen
vyjde slunce na azuru
a vzduchem přestane poletovat
prý bílý, zdá se šedý sníh

Vichry přestanou zmítat
stromy, i když bez listí
a jen lehký vánek jako hnal by
Mariánskou loukou
tichý, ale šťastný smích

A ten smích tě volá zpátky:
„Povstaň! Přijde znamení!“
a tak hlavou jako krtek
rozrážíš zem…
…listy…i kamení
Je to ta krása okamžiku, neuvěřitelné zakušení
a pocit když ten smích odvál
smutek a dal ti sílu
pozvednout tělo i hlavu z bahna,
které v něj někdo zašlapal…

Jak bys byl z hrobu vykopaný,
povstáváš s novou důvěrou
A rozhlížíš se kolem sebe,
kocháš se samou nádherou

Prosluněným světem,
modrou oblohou,
zasněženou loukou,
půdou odhalenou
u zátok plynoucí řeky,
stromy,
sluncem,
nadějí
Teď z lesů cítíš náznak jara,
zcela to jiný půdy dech
než když ses válel v bahně zmaru
jak v čtyřech polstrovaných zdech…

V očích se ti odráží
mizející stíny
a vládne v nich opět jas
A posloucháš kolem
jenom ticho víry,
kterou přináší příslib,
tichý přírody hlas

A tak pozvedáš k nebi ruce
ještě stále od bláta
ještě stále od popela

A když stojíš,
vzýváš jasné nebe,
sjede z něj znenadání
obrovský
nádherný
záblesk
Ten, který tě definitivně
očistí

Tak úchvatný,
tak pozitivní,
tak kladný,
jako když poprvé udeří nástroje
ve „Waiting for a Love that’s real“ od Stryper


II

„Then I realized I’m ALIVE“
Jasně to byl taky Michael Sweet

Vyšel jsem s tebou
jak do nového světa,
do nového života.

A z hlavy
mi nemizela tahle věta
jen ztratila se slepota.

Slepota šedi
a temné oblohy
odplula s prvním slunečným dnem

a já si díky tobě uvědomil,
že zase opravdu jsem.

Vyšli jsme spolu do ulic
po nejen životních zkouškách,
a já jsem tě chtěl víc a víc
a…

Bylo to jako
vyškrábat se z podzemí
a otevřít oči pod širým nebem
jak povstat z popela
a znovu otevřít křídla…

…a pod nimi jsi byla ty
a všude kolem jenom ty…

Starý známý pocit,
po tak dlouhou dobu nezakušený,
že zdál se tak nový…

Ten pocit,
kdy nevidíš nikoho kolem sebe
Protože jsi s jedinou bytostí,
na které ti opravdu záleží

a svět i bytí má najednou naději,
protože to je pocit,
co má moc
vyřešit vlastně úplně vše.

Tys byla ten blesk!
Jít s tebou Ostrožnou
a vnímat všechny pocity,
slunce vesmíru,
vůni jara ve vzduchu,
vůni procitající země,
vůni trávy…

A vůni tebe…

Tu nejúžasnější…
Té nejúžasnější…

Pocítit novou mízu přírody,
jako novou krev v žilách…
Zklidnit všechny rozvířené myšlenky…
Oživit si priority…
Vzpomenout co jsem opravdu chtěl…
A co z toho je možné…
A jak vlastně žiju…
A že to vlastně všechno má jednoduché řešení…

A to ani zdaleka neleží na kolejích…
Pokud je teda nevezmeme jako symbol cest, co mají opravdu cenu…


III

Pokud na to jenom trochu schopnostmi máš,
nepodřizuj se diktátu peněženky…

Zlaťáky, to je ta dvoubřitá sekera.
Jsou jako moc.
Strašně po ní prahneš a říkáš si,
že až ji budeš mít, budeš moct vše na světě.

A v mnoha ohledech ti tu moc propůjčí.

Do té doby, než tě
podobně jako moc
zničí.

Neuvědomuješ si to?
Ale to je s každou drogou…

Pokud nevyhraješ
majlant,
začne to nenápadně.

Začneš vydělávat.
A zvykat si.
A čím víc budeš brát,
tím víc se začneš usmívat.

A s úsměvem na ty správné lidi
se bída čím dál víc z cesty klidí…

Jenomže TY se zahákneš,
myslíš,
že bez nich žít nedokážeš…

Není to zrada na těch,
co tě vytáhli tam, kde jsi.
A není jejich zrada,
že za tebou nemůžou stát věčně.

A pak zbývá na tobě
VYBER SI!!!
Jen se rozhlídni,
kterou cestou se vydáš!

Nevíš-li?
Zlaťáky ti určitě dilema usnadní…
A nemusí jich být ani tolik!
Právě naopak…
Čím míň jich máš,
tím míň tě snadno ovlivní…

Jenomže…

Nastupuješ krysí závod
za pozicí a prachama
a pod sebou necháváš soupeře
s pošlapanými zády…

A ženeš se jako
přiblblej chrt za králíkem…
Jak tupej králík
nebo osel
za mrkví…
A chováš se čím dál víc
jako tyhle zvířata
nebo jako prase?

A dovedeš si představit,
že se nutně dostaneš
do fáze,
kdy ti před rypákem tou mrkví bude někdo mávat?

A ten někdo bude mít
mrkve plný kapsy…
A bude ti pouštět
jen těch pár kousků,
aby tě popohnal…

Je to tím,
kdo má v kapse mrkev?

Nebo je to mrkví?
Zlaťáky?

Nebo že by?
TEBOU?

„Jasně ty vole. Chceš se furt jen za něčím hnát jak kokot? Tak budeš brát míň, ale budeš sedět s vyhozenejma kopytama a v klídku…“
Sonička (Thx Soni ;-))

Řekneš jí, že to takhle je…
Že takhle uvažuješ…
Ona ti takhle odpoví…
Není to ta osudová,
i když svým způsobem asi ještě osudovější…

A ty najednou víš,
že má pravdu.
A má to váhu…
…váhu slova někoho,
kdo už nejednou
nosíval po kapsách
místo mrkve
jenom hovna

I padat z kola je umění…
Stejně jako poznat,
kdy vyskočit z čehokoli rozjetého…

…bude to štípat…

…ale nezničí tě to tak,
jako zůstat v sedle…

Tak vyskoč!
Nenech se uhnat!
Nenech sebou vláčet,
manipulovat lidmi, jejichž jediná moc nad tebou
přetéká z jejich naditých kapes,
zkurvených charakterů…

Vzpomeň cos kdysi chtěl
a psal…
Cokoli, co tě jen trochu uživí…
Rozhlídni se
a v nejhorším vydej na cestu

Pokud cestou budeš sbírat jejich svědomí,
který odhazovali do škarp,
prozradí ti,
jak jsi mohl skončit…

Tahle svědomí ti prokážou poslední službu,
než je důstojně pohřbíš,
namísto těch,
kteří je jen odhodili…

Ukážou ti totiž cestu…

Pokud se k mrkváčům
obrátíš zády
a budeš jen potkávat jejich svědomí,
znamená to, že jdeš od nich stále pryč!

Náročná cesta?
Co všechno potřebuješ?
Odvahu? Štěstí? Oporu?


IV

A tehdy…
…jo přesně tehdy.
Když jsem tě mohl poprvé
pohladit,
vzít za ruku,
políbit
a pod širým nebem vést městěm
a nikoho kolem nevidět…

A všechny otázky Jak?
dostaly najednou odpovědi…

Jak se k tomu postavit?
Jak dál žít?
Jak překonat minulou?
A tlak v práci?
Jak nabrat tu odvahu?
Jak se odpoutat?
Jak přežít?
Ta odpověď vála v tom vzduchu
Ta odpověď zářila v tom záblesku
Ta odpověď byla v tobě –
Ta odpověď zněla:

S NÍ!

Ta odpověď zněla:

S TEBOU!

Bylas tehdy ten záblesk
co probíhal mi myslí,
a s pomocí jarních dní
mi prozářil okolí

Prosvítil mi myšlenky
a připomněl jaké to je,
když někoho miluješ
a když víš, že už na nic
nejsi sám…

Připomněl mi pocit víry,
že ve dvou se můžeš
postavit úplně celému světu!

Vzdorovat všemu a všem,
a přitom si navzájem
zajistit navěky věků
nekonečně slunečný den!

Teď když držím tě za ruku
a oči směrem k tvým
říkají další Sweetovu větu,
co mi táhne hlavou…
„Show me how to live…“
You’ve shown me already.
Thx for it my little girl…
Thx for it my sweetest dream…
:-*