Má duše

Obnažená až hanba
je před tebou má duše,
Ty svlékáš ji den za dnem,
naň hledíš mlčky, tuše,
co chudák malá s sebou vláčí za kříž,
div v kolenou že neklesá,
a klesne-li,ty podepřeš ji,
proň sneseš modré z nebes a
možná,že to stále bude málo,
abys ji nahou vidět směl,
ne pro stud nebo chladné srdce,
to rozum - ten to zapoměl,
jak veřit,proč a komu,
jak přestat bát se zranění,
třebas zkus pohladit ji něžně
na jejím slzí prameni
a potom tobě vděčná bude,
že sdílel jsi s ní její žal
a poděkuje na poslední cestě
za to,že jsi ji miloval.