Láska

Ty si ta která nutí mě žít,
ale nejsi tou jedinou, proč tady chci být.
Je to i mé poslání,
které do kouta tě zahání.

Však abych mohl ve své víře dobře konat,
musím ve svém srdci – cítit ostny růže bodat.
Kdysi dávno vydal jsem se k tobě správným směrem,
byla jsi však pro mě …. jako neznámý terén ... jako list nepopsaný perem.

Očarovala jsi mysl mojí,
ochutnal jsem božský lektvar, co mě k tobě pojí.
Stala ses mou závislostí,
než abych ti byl parterem se svou cností.

Ve strachu, že tě můžu ztratit,
jsem za tebe začal … raději bezhlavě platit.
Ty ale koupit se nedáš,
kdo umí žít bez tebe … toho ty hledáš.

A tak po čase jsi odešla pryč,
aby po tobě přepadl mě chtíč.
Já nadlouho ztratil jsem sám sebe,
protože všude hledal jsem jen tebe.

Až po létech vrátil jsem se k sobě,
abych prohlédl, že ve vlastním žil jsem hrobě.
Teď už zase vím jaký je můj směr,
tak prosím vrať se ke mě …. to je přece fér.