Rozprava s měsícem

Už nejsi můj a já nejsem tvoje,

jen měsíc hledí mi do pokoje.

"Proč dívka pláče?" povídá.

"Snad nikdo ji dnes nelíbá?"

 

"Neplač už pro něj ty zlatovlasá."

A slzly mi jemně z tváří střásá.

"To on přišel o víc, moje milá." 

a pusinku něžnou mi posílá.

 

"Síly máš v sobě více než dost,

pro jiné žij a rozdávej radost.

Každou noc budu tu pro tebe svítit,

brzy zas začneš i lásku cítit."

 

Pak vrátil se zpět na nebesa.

Vzpomínka hned se mi vytesá.

Má pravdu, pláče bylo dost, 

ať opustí mě všechna zlost!

 

Teď pro druhé žiji, co mají mě rádi,

ti jsou tu pro mě - mí kamarádi.

Když ale v noci, podívám se na nebe,

nemohu si pomoct, myslím jen na TEBE!