až jednou
vyprášíš mi kožich
mého odříkání
rozežraný hladovými
moly
přestanu konečně
bloumat
zarostlými pěšinami
šalebného kurozření...
v Tvé zahradě
lehneme si
pod vonící lípu
rozeznělou medobraním
Věčnosti...
...velmi osvěžující...:)
29.05.2015 17:43:17 | Jort
ale stejně-mám-li bejt upřímnej, v současnosti mi nezbývá, než popíjet lipovej čaj a snít.../ale pravda, je fakt dobrej/ :-)
29.05.2015 18:02:29 | Frr