Epitaf

Už tu nejsi,
se mnou.....
Měla bych plakat
a držet,
pomyslný smutek....
za každý rozchod se to přeci má.
Nemohla jsem chvíli psát,
strašná prázdnota ve slovech,
co ti vždy patřila,
jinak "nepopsatelná" úleva....
Nejsi tu
a přitom cítím,
jak se mi v žilách vaří krev,
jak mé útroby spaluje
touha
očekávaní
život
....a láska
zvláštní - ne k tobě,
po tak dlouhé době...
....láska
jen tak - k ničemu a do nikam
( snad konečně ke mně samé ??? )
Otevírám oči
a zdá se mi,
že stromy jsou nějak zelenější,
slunce jasnější
a červánkům se dá více věřit,
a snům,
touhám a nadějím.
Vše je najednou plné klidu,
když sedím tu sama a přemýšlím.
A jinak voní jehličí
a výlety do neznáma ....
- to bylo toliko strachu,
že budu sama
A mé srdce kypící,
čeká na vylití......
na šálek,
který zalije
a který pojme tu něhu ve mně
a z mých žil vařící krev,
co voní temně
po touze, lásce a vášni,
co spaluje...
Zvláštní, že bez tebe
je tu najednou více lásky a naděje,
jakoby mé útroby
a mou duši
opustila temnota ...
...cítím,že stoupám ode dna.

( A věřím, že ten šálek, co sebou zaliji, nebude tak hořký jako ten s tebou....
Kávu miluji vařící, horkou, temnou, silnou, vášnivou a voňavou..............jen sladkou ........ jak jsem na tohle mohla zapomenout ??!! :-) )