Hřích

Z krajiny stínů povstal tu hřích
pomalu rostl, pak náhle zpych´
převzaje lásku tohoto světa
pomalu roste, plodí a vzkvétá.
Přerůstá city, moudrost i žal
kdo by si lásku proboha přál
mění svůj objem, ale i vzhled
dívá se na nás jak cizí zvěd.
Postupně brousí tesáky své
těší se na to co zakousne
nelze se bránit nejde se bít
musíme s hříchem učit se žít.