Neláska

Náhlým probuzením
výkřik je do tmy
samotu protne
tak hlubokou a náhlou
nesmyslnou.

Stíny se vznáší kolem
v nich příběhy časů
dávno již minulých
tak nevšedních a zvláštních
odvátých.

A ptám se jen sebe
proč upadly v dávno?
Vždyť zdály se přítomné
tak hezké a běžné
živé.

Teď zdá se to mrtvé,
jak přeludy, lži,
kdy vodil´s mě po hvězdách
tak magických a krásných,
nevšedních.

Jak vzpomínky potlačit?
Žádat teď méně?
když ni rok zpět miloval´s
tak vroucně a něžně
opravdově.