Rozlité představy

Krychličky krve mi padají z očí
Míjím se s nimi, jsou ještě dál než ty
Osamělá ulička v parku z rezavých bran lidských myslí
Myslí na tebe a tlejí, já tleju

Nesnášenlivým katem se stáváme
Jakmile jde o bolest a poselství skryté jinde než v našem osobním pohodlí
Protože sobectví číhá bez zábran na každé cestě
Na každou duši se sápe a nahlodává ji
A ony se nechají a nepřemýšlejí o svém zániku

Tak hynu vším bezprávím, jak jsi mě rozevřel
A nechal tak stát a sám se rozplynul
A mně zbyly jenom ty krychličky
Tak pod srdcem nosím tvůj hřích…