Lamentování Lumíkovo

Ach bože, to jsem zase dopad

ne, mně už není pomoci

Snad do zadku se denně kopat

od svítání do noci

Jak tvrdohlavý beran jsem

však obložený patosem

Jak depresivní Treplev z Racka

Ne, nepomůže ani facka

Zas udělal jsem botu strašnou

a budu odteď chodit bos

slzami teď skrápím nos

přišel jsem o známost vážnou

To proto, že jsem zahalen

svou pýchou a svým egem jen

 

Ach, ženy, copak nevidíte

že lásky mám dost pro každou

To musíte vždy být tak líté

za každou čárku pod pažbou

Vždyť okrádáte samy sebe

to vážně volá až do nebe

když mě k vodě pouštíte

samy sebe zkroušíte

A zkroušíte i moje srdce

co milovalo každou z vás

Však tu, co po ní zbyl mi vlas

a jejíž láskou byl jsem drcen

na pryčně značně zválené

tu neměnil bych za jiné

 

Ach, hudbo, hrej a nech mé nohy

tancovat do umdlení

já prosím všechny možné bohy

však na tom nic se nezmění

že ztratil jsem tu jedinečnou

co mohla změnit moji lačnou

touhu po všech orgiích

jež tělo marně opíjí

Tak hrej, ať zase zapomenu

a v tanci třeba zahynu

a nedávej mi za vinu

že pokoušel jsem každou ženu

V lásce jsem se utopil

a teď už tančí jen můj stín