Polibek z rozlité kávy

Byla tma a já ti rozlitou kávou

kreslila na rty svůj polibek,

když do vlasů jsi mi vplétal 

pár kvítků, pár tvých milých slov. 

Dívala se do tvých očí

v barvě nebe při západu slunce.

Poslouchala jsem tlukot 

tvého srdce a za víčka ti

popisovala svou lásku, 

kterou k tobě cítím.

Nenech mě prosím

v té tmě samotnou.