Replika

Odmítá paní, odmítá pána,
že sama není, za muže vdána.
Že se svým chotěm tráví prý noci,
ten že jí líbá, může i tlouci.

Sama tu paní ve smutku sedí,
kradmá je vzpomínka, jež na mě hledí.
Klesli a podlehli vzlykotu těla,
otázka pádová, mohu či měla?

Sbohem má lásko, řekl ji včera,
oči a žal, mluví řeč těla.
Kde že ta ozvěna jeho je hlasu,
když šeptal ji a pěl na její krásu.

Miluje paní, miluje pána,
i když prý není do lože zvána.
Lásku mu dává, všechnu svou něhu,
čisté má svědomí na bílém sněhu.