Ráno po plese

Měla jsem plachý pohled a jen

pár kapek děště na mých 

včerejších plesových šatech

když pod stromem jsme seděli

a slunce teprv otvíralo víčka.

Ráno se ještě nestačilo ohřát 

a mě byla zima bez tvého objetí.

Měl jsi jen svůj klobouk, úsměv

a pohled tvých krásných očí

v barvě pomněnkového kvítí.

Vzal jsi mě do náruče a přestalo 

pršet, jen na nás stále padaly

kapky z lístků staré lípy, když 

ty jsi mi vplétal do vlasů 

mou stužku a pár svých polibků.

Aby jsi mohl ještě jednou

se na mě k ránu podívat.