Milá Afig. Prošel jsem se Tvou zahradou. Spíše smutnou. Tak to chodí. I tou nejsmutnější, která tak křičela... Máš v sobě tolik citu a máš dar ho dávat do veršů. Svět veršů je tím, ve kterém si můžeme ulevit našim smutkům. - Děkuji, že jsem mohl nahlédnout. M.
12.02.2007 21:23:00 | Gregy
nádherně napsaná život není peříčko a láska se z našich srdcí už pomalu vytrácí ale přijde nová....jednou...snad
09.02.2007 10:38:00 | whiolet
Byla by to krásná romanrická báseň-nebýt té soudní síně.
No,ale stalo se.
06.02.2007 08:14:00 | s.e.n
soud... vzpomínky... vychladlé dotyky na těle... dny bez zítřků... to dobře znám...
však - když zahojíš a znovu otevřeš své srdce... přijde do něj nová láska ;-)
05.02.2007 20:36:00 | Levandule