Dívám se na hvězdy
a o kousek níž.
Na světla domů,
kde život najdu spíš.
Záblesky jasů v dáli,
na mysli minulost,
co nic, než že pálí.
Prsty je svírám,
toužím je uchopit.
Moci tak někdo,
mou utopii pochopit.
Postírat kanoucí,
a nechat dohořet.
Vyslyšet prahnoucí-
ho chlapce řev.
Záře postupně mizí a pak zas ne.
S dálkou se mihotají,
neurčitost nezatají.
Naděje stejně jednou vyprahne.
Jakou barvou svítí slunce v noci?
Jakým hlasem křičet po pomoci?
A kolik láska stojí,
když už hlava proti srdci brojí?