Zpověď zrcadlu

Víš já

-

-

Já jsem vždycky doufal v to,

co nikdy netančilo mezi námi.

Myslel jsem, že stačí pár slov

a ochočím plachost tvých smání...

****

**

*

****

Když si vzpomenu na ty závratě...

na ty opojné závratě z výšek tvých záblesků,

pak už za nic bych, pro všechno na světě,

za nic nedal bych jediný z tvých (RTG) paprsků.

>paprsků, jež tak bezostyšně probodávaly mé tělo<

 .:.mou duši.:.

???

Všichni...všechny, všechno živé,

čerpají z tvé všeholásky.

Tak proč moje zvony sivé,

 nerozezní, nepozlatí--neodpoví na otázky?

???

+++

Každé slovo, které jsem ti kdy zašeptal,

teď zdá se tíhou zpřelámané.

Když tíží je tvých ledů žal,

v hrudi krami rozdrásané.

Na orlojích mých představ,

orlojích, které se bez ustání točí.

Jsi každá z lichých postav,

ty druhé se jen mravověrně mračí.

I já už teď tuším druhý břeh (našeho) jezera,

ten, na kterém jak mloci v noci tápeme.

Kde v bahništi každý z nás zhoubně předstírá,

že se stále v poklidu máme a plaveme.

+++

Zrcadlo! Ty, jenž kdysi bývalos,

tak čisté, zpovědí neposkvrněné.

Odměňuješ nasloucháním, snášíš mojí zbabělost.

Stojíš při mně stále...pevně...neochvějně.

…Díky za tvou upřímnost…

----------------------------------------------

+střepy tvé nechť ozdobí mou budoucnost+

----------------------------------------------