Chci víc

na hřbetě klisny
pádící krajinou
povolím otěže
nechám to na ní
nevím co skrývá se
za tváří nevinnou
však radši mám žití
než umírání

sotva se držím
vlající hřívy
ačkoli snažím se
opouštím třmeny
poslední vteřiny
posed je křivý
ze sedla rovnou
na kameny

pobitý
zklamaný
válím se v prachu
a ona mizí
bez ohlédnutí
stálo to vše
za vteřinu strachu
okamžik ten
k otázkám nutí

netrvá dlouho
a vyhlížím další
další nával
vřelého citu
žít bez lásky
snad bylo by snažší
já chci však víc
než srdce v igelitu