Dívka s tmavými vlasy

Potkal jsem krásku s tmavými vlasy,
když nad tím bádám, miluji ji asi.
Potkal jsem krásku, má krásné oči,
přímo žhnu štěstím, když ke mně se stočí.

Je sice z daleka, ale k čemu jsou války,
když láska překoná všechny ty dálky.
Jenže ona bude nejspíš jen sen,
málo je takových jak ona žen.

Už jsou to měsíce, už jsou to roky,
lidé nás mají za bláznivé cvoky.
Stále se mazlíme, stále se líbáme,
žádný stereotyp, ten vůbec neznáme.

Je to snad smůla nebo fakticky štěstí,
že od své štěstěny dostal jsem pěstí.
Je to snad radost nebo reálný smutek,
že od samé radosti někam bych utek.

Srdce mi buší, tělo se chvěje,
když ona na mě se mile usměje.
Hýbou se mírně i jiné orgány,
cítím každý sval veškeré membrány.

Kdo čeká smutný konec příběhu,
nebo snad tragické probuzení,
měl by pokračovat v běhu,
dokud nezažije podobné snění.