Šuplík a drátěnka

Šuplík v něm drátěnka,
na lince láhev,
vedle si posadím,
krásnou tu pánev.

Trošku ji obnažím,
pohladím povrch,
jemně ji naznačím,
není to podvrh.

Cítí to ona,
cítím to já,
zase a znova,
bude to ráj.

Když měníme tvary,
při bezesném chvění,
jeden se v druhého
pomalu mění.