Za okny se blíží podzim.
Barevný král
karambolů mých lásek.
Začíná to nádhernými barvami.
Nejradši mám červenou s nádechem do oranžova.
Se žlutou tomu dává vyhlídky optimistických dnů.
A přes drobné problesky slunce babího léta
i ve mně s posledními teplými dny cosi nově krásného vzkvétá.
Prsty cizí ruky se seznamují s těmi mými.
Podzimní boty šustí ve spadaném listí
a řeka s námi drží krok.
Euforie zamilovanosti se vznáší
jako pavučinky nesoucí se vzduchem
naplněném třaskavostí toho omámeného poznávání.
Cítím se naplněná, šťastná …
A v tuhle chvíli bych nejradši zastavila čas.
Ale podzim končí a z bílé zimy zbyly jen jarní plískance.
Každá má podzimní láska končí v období mých narozenin kopancem.
Květen…
Prý lásky čas…
Snad pro jiné z vás…