KAŽDÁ RADA DRAHÁ
KAŽDÁ RADA DRAHÁ
Anotace: Myslíme si, že milujeme druhého člověka. Pravdou je, že v něm milujeme sami sebe – jinak bychom respektovali jeho svobodu mít rád někoho jiného.
KAŽDÁ RADA DRAHÁ
K hlubokým hvězdám utíkám pro radu
šeptám, že nejen strach
ale i touha mívá moc velké oči
reptám
proč věčnost obrací se v prach
proč víra nemůže
předvídat zradu
Bezedné nebe netečně nedýchá
lhostejné planety
mlčí v podzimním chladu
jen skřehotání žab
s mým ďáblem strážným v temnotách
rámusí do ticha
že přece pýcha
předchází pádu
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Pýcha je strašně blbej druh náledí...
16.10.2015 07:16:57 | básněnka
Jojo, a navíc není hloupější pocit, než vědět, že si člověk tu klouzačku pod nohama umydlil sám svojí naivitou, že se může vznášet. Proto vlastně není špatné se na zem kouknout zblízka a zas se s ní víc zkamarádit.
16.10.2015 08:57:25 | Aida
...ST, smutná,ale skvělá...
27.09.2015 10:33:04 | bogen
Díky, Bogene! Smutné věci člověka posouvají o krok dál. Mají svůj smysl - jen naslouchat...
29.09.2015 23:21:25 | Aida
No právě :-) Mockrát jsem o tomhle paradoxu lásky přemýšlel, jak je to prapodivně zvláštní - ale opravdu silná láska (nikoliv sebeláska) i tohle myslím dokáže překonat, i přes tu ukrutnou vnitřní bolest...
Krásné verše :-)
26.09.2015 23:57:14 | Amonasr
Tvé Paradoxy lásky hltám a děkuji za ně, Amone! Své vlastní prožívám - střídavě se vzdorem či pokorou... Ja napsal Faulkner: Love and suffering are the same thing and that the value of love is the sum of what you have to pay for it and anytime you get it cheap you have cheated yourself...
27.09.2015 00:18:29 | Aida
Myslím, že všichni ty paradoxy lásky prožíváme podobně - opět jsi to moc pěkně vystihla :-) A s Faulknerem taky souhlasím :-)
27.09.2015 22:14:08 | Amonasr