Anotace: ...
Jak jsem ti sfoukával
do vlásků jež hladily líčka
jímž by i samet záviděl
sukýnky zavržených baletek
a ty jsi při tom jen svěřícně
přivírala víčka?
-byl bych se rozplakal, kdybych tušil-
Když jsi zakopla o kámen
a jak jsi byla statečná
jen slzy tě prozrazovaly
Když jsi krvácela z dlaní
a já ti na ně foukal
byť sám sotva jsem dech popadal
-kam se to podělo?-
Skvrny zapomnění
v prázdných koutech
mýdlových bublinek
unášených nadšením
v nevinných doušcích
dětských dechů
Domečky
pro broučky
z klacíků a mechu
-co bychom s nimi asi dělali dnes?-
Vzpomínáš?
Na tu louku plnou květů?
Je tam teď obchoďák..
Vzpomínáš?
Na naší první pusu?
Zbyly z ní jen polibky..
Prosím řekni
řekni
že se vzbudím
a půjdu si lehnout
k rodičům do postele..
No tak ta je...domečky pro broučky z klacíku a mechu...přiznám slzy v očích...díky dávám do oblíbených:-))ST
28.10.2015 23:47:35 | Nikita44
díky Niki:-) jsem moc rád, že tato báseň nesplyne se slzami zapomnění, ale dojetí;-)
29.10.2015 12:58:44 | GiovaniDaVinci
Ta pohladí :-)
29.09.2015 21:50:46 | Kett
ST za: Sukýnky zavržených baletek. Za: Naši první pusu, zbyly z ní jen polibky.
To první proto, že je to hezká představa. To druhé proto, že naprosto chápu, jak to nejspíš myslíš.
29.09.2015 21:16:47 | Krysařka