Slza pro anděla

To jenž mne v srdci trápívá
jen velikou bolestí skýtá.

Nemluvím, neříkám, mlčím, sám,
avšak tam, hluboko v srdci, tě rád mám.
Chci abys věděla, ale bojím se poznání,
bojím se pravdy co drtivou sílu má,
že by mne srazila zpět do hlubin mých.
Kde snad jen neprávem dodnes bloumám,
zamotán ve lžích, myšlenkách, touhách.

Myslím na tebe každý den,
když tě nevidím, ach, jak jsem utrápen.
Stýská se mi po tvém úsměvu,
jenž konejší mou duši,
ač nepatří mne...
Stýská se mi po tvém hlase,
jenž jedenkrát slyšel jsem zpívati,
leč na tu chvíli, kdys byla andělem,
budu navždy vzpomínati.
Stýská se mi po tvých vlasech,
tak svůdně neposlušných,
když si je svážeš v drdol...
Stýská se mi po tvém těle,
jenž andělské zdá se býti,
pro oči, co chtějí vidět
a vidí to božské kvítí.

Říkají lidé znalí života,
že ta největší bolest,
se v srdci zakoření,
když nevykonáš to, cos chtěl provést.
Ale já nemohu, strach ve mne vládne,
a proto občas, pro tebe, pro anděla,
slza ukápne...