Prestali sme už spolu snívať
a každý sme zostali sám
do srdca sa vryla ryha
ty a ja v ozvenách
končekmi prstov
už ma nepohladíš
neucítim tvoj dych
verila som že sa vrátiš
alebo napíšeš mi list
chcela by som s tebou lietať
stratiť sa v oblakoch
teraz mám zlomená krídla
a stratila som sa s nádejou
už neverím...
...ST..ta slovenčina ti naozaj pristane..;-)(je to slovensky správně?nevím...)
11.10.2015 12:23:11 | bogen
Také odpuštění má svůj čas...nechtěj, prosím, po sobě nějaké ,,horolezecké,, výkony...že musíš...to láme vaz...také odpuštění má svůj čas...nová víra v lásku...zlehýnka zaklepe ti na dveře...ona stále čeká...ta nás nikdy neopustí...úsměv.z.
11.10.2015 12:01:07 | zdenka
Smutné, přesmutné... ach, jak je mi líto...
Všechny bolesti, které jsme prožili, v nás zůstávají, napořád. Přesto je naděje, že znovu přijde den, kdy se opět usmějeme. Tentokrát již však budeme vědět, že nic netrvá navždy. Třeba se vyvarujeme chyb, a ten úsměv nám již zůstane až do úplného konce :-) Buď statečná!
Ale možná je to jen báseň... :-)
11.10.2015 08:19:49 | Helen Zaurak
Helenko,moc krásně jsi to napsala. Já si myslím,že odpouštět se má...:-)
A co bolí..to přebolí...
11.10.2015 10:04:54 | Kett