PŘELÉTAVÁ

Slétla jsi

z oblak na cestu

k mým nohám

a já zvednout z prachu

a v náručí nést Tě chtěl...

Vždyť v tu chvíli jediná

byla jsi má

touha....

Pro jiného padlý anděl,

pro mě

světice...

Ach, myšlenky své

kdybych tenkrát

v činy uved´...

Náhlou prázdnotu

kdybych

v sobě skryl...

Došel bych zcela

štěstí navždy

či pohár žalu svého

naplnil?