...když...

Když....

....slunce jde spát,
jen do stínu oděná,
já chtěla bych hřát
a slíbat ti ramena.

Tvou vůní se opíjet,
jak vínem z poháru,
polibkem vysát jed,
vyrvat tě ze spárů...

Smutku a marnostem,
co kradou úsměvy,
nechat je pod mostem,
omšelé oděvy...

V očích ti zažehnout,
plamínky naděje,
jen pro nás najít kout,
kde nejsou závěje...

Toho co bolí
a vkrádá se do spánku,
snad v rudých polích,
pod střechou z červánků...

Najdeme souznění,
pro tělo, pro duši,
touha nás promění,
v co, nikdo netuší...

Vpleteni do sebe,
usneme pod mezí,
tak svět už nezebe,
nic zlého nehrozí...

Jen kapky potu,
třpytí se na těle,
našli jsme notu
a zní tak vesele...

Však není jediná,
vznikla i písnička,
neskončí hodina,
kdy slyším srdíčka...

Jak sobě zpívají,
milostné duety,
v nichž klíčem notovým,
pro mě jsi ..... ty.