Předsvatební snění

Čas nastal večerní,

na polštář složím hlavu

a vidím vlasy tvé,

květiny, nebe, trávu.

Pak dumám, jestli spíš,

zda se ti sny zdají,

tep kroky zrychluje,

čas mizí, ledy tají.

Těla jsou daleko

duše naše blízko,

obloha nad námi,

mraky jdou příliš nízko.

Až slunce vynese

nad hvězdami soud ranní,

řeknou mi přátelé:

Mluvila si ze spaní!

V paprscích na sněhu

pak najdu tvoje stopy,

vedou mě daleko,

sedmimílové mám boty.

Potkám se s mustangy,

Indii zhlédnu ze slona.

Miláčku, vstávej!

Je ráno, je krásně, jsi doma...