HAVRANIKA S PÁVEM NA MARSU

* loučení loučení
* je smutnější než skončení
* nic na tom nemění
* slzičky sestřiček
* ba ani básničky mrtvého malíře
* jenž ledy přibíjí mé srdce v pranýře

* na kusy rozdrcen
* opouštíme zemi
* chtěl by se poklonit dštivé poezii
* a upřímně přiznat z žen
* miluji i zmiji
* syčící mnou v ohni i ji!

pojďte sněžné pláště
pojďte mi dát včelku
na samotce
zas mne svažte
ať jsem brzy z lavin citů venku

když zhmotňují se stíny
z žírných mračen kape terpentýn
oživující všecky moje viny
a já se nevzdávám ani se nebráním
halucinacím a snům ve snu živých
v nichž identitu ztrácím v moře entit
když po železech klouže prsty v temných zákoutích
a nechci
aby psycholožka musela mi cestu k vodě klestit
neboť i v těch snech ji vídávám…

ale co jí nikdy nepřiznám

obraz mluvící *
jenž pláče ve zhaslém svitu hvězd *
ve společném tichu dívá se vesmír ke hvězdám *
k duši s níž vesmír srdce jest *

…

zvěčnil jsem ji běloučkou jak orosený porcelán
zvěčnil jsem ji s havraními vlasy
ve hvozdech v krajinách ze mrazů
azurových jezer milován i zakázán
a bosou pro zlé časy balancující s křídly ke srázu
šeptající noli me tangere
zastavující páva na marsu