Vyznání...

Snad nebudete pohrdat troufalostí mou,
sám Bůh mne obdaroval odvahou,
leč věřím nešťastnice, že při řádkách mých
Zrudnou Vaše líce.

Dnem , nocí šeptám Vaše jméno
a věřte Pane, já vím, že Ženám nepřísluší
cokoli o Lásce je vyřčeno.

Já v žalu opuštěná ve dne bloudím,
za city k Vám , já sebe soudím,
však na dále nejde mlčeti
trápím se celá staletí.

Snad prozřetelnost si to žádá,
od první chvíle , já mám Vás ráda.
Jen vstoupil Jste, má tvář mi vzplála
mé srdce žárem zahřála.
.
Přízraku můj, má Lásko ze snů,
bez srdce Tvého raději zesnu,
svou lásku najevo mi dej
obavy mé zpřetrhej.

V mém srdci klíčí naděje ,
snad osuší v mém oku krůpěje,
Mé zármutky nechť Tvé polibky zhatí,
tou láskou jsme na věky spjatí.

I končím, hana mi to číst,
toliko troufalý list,
Však na věky Tvou Entitou chci být,
a z měkkých Tvých rtů, Lásku pít...