Mysl na dlani

Bojím se, své city skrýt
zdá se být snadné...
avšak projevit to,
s čím mysl si pohrává,
avšak situace je nevlídná.
Je to marné,
nevím,
už jen té myšlenky se bojím ...

Poslední dobou myšlenka zbloudilá,
hlavou mi běží tam i zpět,
co si jen počít, co dělat mám,
snažím se to vyřešit, být sama,
nehledět okolí, nevnímat svět,
říkám si, co jen ti dám...
(Přeci vše, co mám ...)

Po dlouhé době,
sama v sobě,
velký zmatek
i na dotek...

Srdce mi buší,
každý to slyší,
mám ten pocit,
nechci je rušit.

Není to se mnou lehké, vím,
ikdyž to, co chci ti říct...
Nesmím! Avšak počátek ten zřím
tam, kde konec má vše utopit.

Mám pocit, že vše, co chci ti řict,
a není toho málo, už dávno víš.
Tak proč jen říct to mám,
když strach ted v sobě mám ...