Jsi

Veni.
Přicházím, a vidím tvůj úsměv plát.
Oči, kterým mé nedokáží odolat,
jasné co linie polární záře,
Jemné jako rysy tvé tváře.
Vidi.
Vidím ladnost tvého prstokladu,
v hloubi duše si otázku kladu,
všimla by sis mě, kdybych přišel blíž?
Dokázal bych tě ukonejšit, víš...
Ty ale skrz své vězení nevidíš.
Skrz stíny smutku, jež k šílenství mě dohání,
Dum spiro spero, tak umírám v doufání.
Jsi hvězdou a já hvězdářem,
který ti nedokáže odolat.
V touze po nemožném zbývá mi již jediné.
Amavi.
Milovat.

Jsem jenom básník a v bohy nevěřím.
Vím ale, že kdyby byli,
Tak jako mne, byla bys jim vším.
Postrádám sice sílu víry.
však důvěřuji slovu které mohu dát,
A věř mi, jsi to jediné, o čem chtěl bych psát.